Skoro jako ultra

26. července 2017 v 8:18
Není čas se přihlásit na nějaký závod v příštím roce? Zeptala jsem se svého muže. Reakcí byl údiv.



Jako všichni nastávající rodiče jsme si to tak trochu idealizovali. Kolik energie jsme dali do výběru kočárku! Těch přečtených recenzí a srovnávacích testů. Moc jsem si přála takový, se kterým budu moci běhat. Protože, co přeci jiného dělat se spícím novorozencem, že? A miminka mají spát až 20 hodin denně.

Ti, kteří mají děti, se teď asi usmívají naší naivitě. Těm, co je nemají, doporučuji, dál nečíst a pokud ano, jen na vlastní zodpovědnost.

No začátky jsou drsný. Je úplně fuk, kolik jsme toho před porodem nastudovali, všechno je jinak a pořád jsem z toho paf. Dříve mi pláč cizích dětí trhal uši, teď si oddechnu, že neřve to naše. Z celého šatníku obléknu jen to, co má v pase gumu. Když tedy ženská na mateřské tvrdí, že se celý den nestihla převléknout z pyžama, možná se jen do ničeho jiného nevejde.
Samozřejmě, že naše miminko je nejkrásnější a nejroztomilejší na světě. Dokážeme na něj jen tak dojatě zírat. Když spí nebo se směje. Jinak je to rarášek. Jak jsem si mohla dříve myslet, že zrovna nám dvěma se narodí klidné dítě, když temperament se prý dědí. Pořád nešišlám (ale asi to přijde).

Popravdě, porod se nepovedl podle představ a skončil na operačním sále. Mám ale poměrně pohodového doktora, nadšeného běžce. Už teď po sedmi týdnech mi povolil pohyb. Prý co mi jizva dovolí. Když celý den nosím skoro pětikilové mimino, můžu i sportovat.

A tak jsem zkusila popoběhnout. Narvala jsem se do běžeckých elasťáků. Zacpala za gumu přetékající špeky a půjčila si od muže tričko, páč svá neobléknu. Po roce znovu až slavnostně obula běžecké boty…. A uběhla jsem v kuse celých sto metrů.

S kočárkem jsem chvíli šla a sem tam popoběhla k nejbližšímu stromu, stožáru nebo zaparkovanému autu. No klepali se na mně části těla, u kterých by mě to ani nenapadlo. Jsem jak klusající puding. Nakonec jsem ale víc cítila ruce z tlačení kočárku než nohy.

Z temných hlubin svého počítače jsem vytáhla úplně první tréninkové plány. Je v nich mnohem víc chůze, než běhu. Ale s nimi jsem se kdysi za půl roku dopracovala z nuly k desítce. Můj muž by chtěl případný závod běžet ve třech, tedy i s malým princem v kočárku. Nemáte tip?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 12Honzade 12Honzade | E-mail | 27. července 2017 v 21:45 | Reagovat

Vis, ten "ultra" pristup bylo driv neco tak zrejmeho.. neposr*t se z toho ani ze sebe..proste to nejak tlacit pred sebou:) a ono se to ukaze..:)
Vzpominam casto a vsude ruzne cituji svoji bavorskou tetu (, ktera me velmi ovlivnila).. ktera by v pripade, ze vsichni kolem jsou mrtvi.. by sla brzo spat, protoze rano je bude muset pohrbit:)...
Proste fandim vsem, co se vydaji tou prirozenou cestou. Bojovat sam se sebou, se svoji lenosti, se svymi nedostatky.. je podle me to nejtezsi, proto sam si vzdy dokazu anjit spoustu duvodu.. proc to nejde:).
Drzim palce! Ono to nejen pujde.. ale i pobezi:)! 12:)

2 Jitka Jitka | Web | 31. července 2017 v 11:37 | Reagovat

Předně gratuluju k miminku :-)

Jedním dechem si dovolím doporučit plán návratu k běhu z knihy Running and Pregnancy, mám ho někde na blogu - je to na pár týdnů, vyžaduje max asi 35 nebo 40 minut denně a pokud vydržíš, budeš na konci opravdu běhat. Mám kolem sebe holky, co se rozběhly ein zwei, já mezi ně nepatřím a v obou případech mě to stálo dost úsilí - plán mi hodně pomohl nehroutit se z toho, že z někdejšího běžce nezbylo vůbec nic.

A jen mezi námi: s kočárem se na závody vyprdni, buď závod nebo běh s kočárkem - kočár ostatním překáží a tebe bude akorát brzdit - koneckonců v tréninku si ho užiješ až až...

3 Martina Martina | 31. července 2017 v 18:48 | Reagovat

Tipy nemam, ale drzim palce, drz se, to pujde! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama