Kdo to nezažil, nikdy nepochopí. Kdo to zažil, chce znovu.

22. května 2017 v 14:01 | Peggy

Na krabice s běžeckými botami by měli dávat varování podobně jako na krabičky cigaret. Nechápu, že něco tak nebezpečného, vám prodají jakoby nic.

Jestli jsem v něčem fakt výrazně dobrá, přímo si dovolím říct výjimečná, tak je to v hlášení se na závody, které pak neběžím. Papírově jsem běžela všechny půlmaratony v Ústí nad Labem, reálně ani jeden. Pokaždé se přihlásím rok dopředu (je to levné, jsem nabuzená to dokázat, zdá se dost času a tak dále). Pak se ale vždy nějak zkomplikuje a já dva měsíce před závodem hledám parťáka na štafetu, páč už vím, že to celé neuběhnu. Občas se mi podařilo půlmaratonskou registraci darovat a tak jsem papírově byla v tabulce dvakrát. Člověk by si řekl, že bych se mohla poučit a neopakovat pořád dokola stejnou chybu. Když se mi to snaží vysvětlit mé rozumné já, nemohu si pomoci a praštím ho běžeckými botami.
Když jsem si je poprvé koupila, nenapadlo mě, jak strašně riskuji a jak moc je to nebezpečné. Dávala bych ke každým botám varování:

Běhání způsobuje závislost.

Jakmile překročíte určitou hranici (a nikdo neví, kde ji má) už není cesta zpět. Můžete přestat běhat, ale nikdy nedokážete zapomenout.

Abstinenční příznaky se projevují potřebou všem okolo vyprávět, jaké to bylo, když jste ještě běhali.

Už navždy budete za magora (buď takového, který běhá a nebo, který o tom pořád mluví a prudí tím ostatní).
….

To snad není možný. Stála jsem v hloučku kolegů a všichni na mě zírali. A pak na váhu a zase na mě. Vážně tolik?! Bylo mi trapně. V jedné továrně jsme čekali na příjezd ministra a nudili se a jediné, co tam stálo, bylo obrovská váha. Tak jsme na ni postupně lezli. Tam jsem poprvé to číslo uviděla. Nikdy předtím bych nevěřila, že se mi to může stát. Vážně tolik?!

Jsem velrybí. Do schodů funím tak, že je to slyšet na celý dům. Bydlíme v pátém patře. Můj dech pravidelně zůstává ve druhém a jen za mnou volá, ať ho vyzvednu, až půjdu zase dolů. Momentálně mám v sobě dvoje srdce a dvoje plíce. Můj pupík mi zmizel z dohledu.

Před devíti lety jsem si usmyslela, že začnu běhat. S nulovou kondicí a absolutně žádným talentem pro sport. Možná někdo z vás na tomto blogu moje začátky sledoval. Dřelo to. Bojovala jsem s každým metrem navíc. Plašila funěním divočáky a děsila lidi svou rudou barvou v obličeji. Občas mě zastavovali, zda nepotřebuji pomoc. Pozvracela se po prvním tříkilometrovém závodě, kde jsem doběhla beznadějně poslední. Řešila tu přebývající kila a nedostatek svobodných chlapů. Zamilovala se do běžeckého pásu, díky kterému jsem mohla běhat i za hnusného počasí. Tím, že jsem ho postavila do kuchyně, jsem té místnosti dala konečně smysl. A nakonec jsem uběhala půlmaraton. Chtěla jsem i víc, ale začalo haprovat koleno a do dneška nepřestalo.

A teď jsem tu znova. Skoro o třicet kilo těžší, výrazně starší. S úplně novým životem. Je to rok, kdy jsem naposledy s funěním uběhla 5 kiláků. Vzdálenost, o které jsem namyšleně dříve říkala, že mi ani nestojí za to, se pro ni převlékat. Byla tu pýcha, přišel pád. Ale touha nezmizela. Běžecké boty pořád mám. I to běhátko. A chci zase začít.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 12Honza 12Honza | E-mail | 22. května 2017 v 16:30 | Reagovat

:).. Vitej zpet! Moc drzim palce!
Obcas, kdyz po narocnym ultra se prvni kilometry davam dohromady a bezim ve Stodulkach parkem, tak slysim povzbuzujici komentare.. "zacatky jsou tezky"..:).. Ale jak my vime.. jsou krasny!
Vydrz a chuzi/behu s kocarkem zdar! 12:)

2 Jitka Jitka | Web | 23. května 2017 v 15:01 | Reagovat

Třicet kilo je drsných, znám a vím, o čem píšeš. Ale neboj, všechno půjde a všechno poběží, občas budeš sice padat na hubu, ale všechno to bude stát za to :-) a jak píše Honza - běhu s kočárkem zdar!

3 AprilRuns AprilRuns | 23. května 2017 v 21:01 | Reagovat

Tak super, nejsi jen urban legend! Konecne te virtualne poznavam :-). Ja zacinala behat pred 5ti lety a to uz jsi myslim skoro nepsala... ty kila a kocarky u me jak pres kopirak, takze drzim palce a napjate te sleduju!

4 Martina Martina | 24. května 2017 v 16:07 | Reagovat

:) Jsem si uplne jista, ze si vsechny ty behy fakt uzijes!

5 1bubobbubo 1bubobbubo | 27. května 2017 v 11:45 | Reagovat

Nikdy není pozdě znovu začít a to hlavní máš - chuť se zase pustit do běhání! Držím pěsti, aby se ti běh postupně stal přirozenou součástí života :-) Třeba se někdy na Svádovské či Střekovské stezce potkáme :-)

6 Advid Advid | Web | 21. června 2017 v 13:18 | Reagovat

Držím palce, ať to zase rozběhneš a koleno nezlobí. Drž se!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama